Už v letech 1946 a 1947 byl tlak na změny společnosti, který vyvrcholil únorovým pučem komunistů v roce 1948. Zprávy z roku 1948 až 1949 chybí, evidentně nebylo obecné nadšení z politických změn. Teprve 28. prosince 1949 se schází členská schůze, další za měsíc 31. ledna 1950, a hádejte o čem hasiči jednali: O zajištění plesu 21. ledna 1950 a maškarní zábavy 19. února 1950, zatím si evidentně členové sboru nové pořádky nepřipouštěli. Příjmy a výdaje těchto akcí byly obdobné jako v poválečných letech. Tombola byla ale už chudší, tvořil ji 1dort a 1 kg vuřtů, už se nepekly koláče. Sbor v tomto roce také zajišťoval hasičskou stráž na 3 divadelních představeních, to už se ale hrálo jen divadlo loutkové s Kašpárkem pro děti. Od roku 1949 se začalo používat další razítko – místo OHJ 10 označení okr. Stod, pořád ještě se znakem hasičstva uprostřed (přilba a zkřížené sekerky), naposledy použito 10. února 1953. Sbor v roce 1950 vykazuje 16 cvičných stejnokrojů i 16 vycházkových, ve kterých se v té době ještě chodilo i na plesy. Členské příspěvky za 19 členů po 42,- Kčs zaplatil sbor.
Další schůze po roce 1950 začaly již dostávat politický charakter. K novým oslavám se sbor stále ještě choval zdrženlivě, neboť je konstatováno: „O oslavách 1. máje nemohlo být nic dohodnuto, protože se dostavili jen 3 členové“, nebo „pro neúčast nemohl být Mezinárodní den žen (MDŽ) projednán“, a dále „nábor do Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP) byl proveden, nikdo se nepřihlásil“. Ale dochází evidentně k ideovému rozkolu mezi členy, hlavně tlakem okresních orgánů. Od roku 1950 do roku 1958 je zaznamenáno 6 voleb funkcionářů. Nastává velký chaos v označení funkcí, směrnice nakazují jmenovat různé referenty a tak jsou jmenováni – referent organizační, pro výcvik, kulturní a osvětový, pro preventivní ochranu, pro samaritu a zdravotnictví, pro odborné školení, pro dorost. Postaru zůstali jen předseda, místopředseda, jednatel a pokladník. Pro jistotu se v místní organizaci ještě zvolili velitel, podvelitel, strojmistr a zbrojmistr. Názvy funkcí se ustálily až v roce 1958 a to: předseda, velitel, jednatel, pokladník, hospodář, preventista, strojník, kulturní referent a 2 revizoři. Po roce 1952 jsou postupně vytlačeni z funkcí všichni sedláci, kteří v té době dostali po sovětském vzoru označení kulaci. Dokonce, opět podle programu vyšších orgánů, musel každý místní národní výbor (MNV) označit jednoho sedláka k vystěhování z obce, jako výstrahu ostatním, kteří nechtěli vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Volba padla na rodinu Františka Anderleho č.14, dlouholetého člena sboru hasičů, která v té době neměla ještě děti. Zpět se mohla vrátit až v roce 1961, a to už se dvěma kluky. A tak rodina zakládajícího člena sboru může mít na činnosti aktivní účast i po 100 letech v osobách vnuka a pravnuka. V roce 1951 vychází zákon č. 62/50 Sb. k vnitřní přestavbě dobrovolného hasičstva. Vzniká politicko-společenská organizace Československý svaz požární ochrany začleněná do takzvané Národní fronty (NF). Ještě v roce 1952 je použito další kulaté razítko, jen se změnou nápisu na Místní jednota Č.S.H. Všekary, okres Stod, zůstává znak hasičstva. Ale již 20. prosince 1953 je použito obdélníkové razítko s nápisem: 
Československý svaz požární ochrany, Místní jednota, Všekary, okr. Stod. Obrázek znaku zmizel. Již napořád. V roce 1953 byl hostinec u Smazalů č.19 uzavřen. Od 8. února 1953 se schůze stěhují do hostince spotřebního družstva Jednota (dříve Jiří Smazal st. – u Kolářů). Tady ale nejsou schůze napořád, ale jen do roku 1992, kdy je uzavřen i ten. Schůze se stávají formálnějšími, hojně jsou navštěvovány okresními funkcionáři, snad na každé jsou zaznamenány různé politické přednášky (o SSSR, socialistické vesnici, hasičstvu v boji za mír apod.), agitace režimu je silná. 9. března 1954 byly vydány nové členské legitimace. V roce 1955 je v zápisu naposledy použit titul bratr, pak i ve Všekarech v hasičském sboru bylo zapisovateli oznámeno to známé o létajících třískách a od té doby (nebo také až od této doby) začal nový jednatel používat v zápisech titul soudruh. Ve volbách roku 1955 jsou členy výboru zvoleni Štangl Jiří č.60, Šiman Jan č.38, Steinbach Václav č.62, Smazal Jiří č.28, Salák Josef č.58, Hůla Josef č.68, Smazal Václav č.19, strojmistři Gill Ondřej č.39, Petříček Jaroslav č.52. Na politické změny doplatila i pokladna sboru – ještě 8. února 1953 vykazuje hotovost 1 035,- Kčs, 20. prosince téhož roku po provedené státní změně hodnoty měny, 10,- Kčs. Pokladna zůstává chudá ještě v roce 1956, vykázáno 140,- Kč. Pak už se finanční zprávy neuvádějí. V roce 1953 se vykazuje 25 činných členů. V padesátých letech se začala měnit tvář naší vesnice, bylo založeno JZD, začal upadat zájem o majetek, z hospodářů se stávali zaměstnanci. Nadále nedošlo v obci k žádnému požáru. Požárníci, jak nyní zněl jejich titul, se věnovali mimo politiky i praktickým úkolům, neboť život se nezastavil. V květnu 1953 se přestěhovala hasičská výzbroj a výstroj do „chaloupky“ – budovy u dolního rybníka, bývalého skladiště pro hospodářské stroje vybudované Pošumavskou jednotou, která však byla v padesátých letech zrušena a půjčování strojů zastaveno. Původní zbrojnice se stala sídlem nově ustaveného místního národního výboru. V roce 1954 byl pro všekarskou organizaci jmenován okresní instruktor k výcviku na okresní soutěž, výsledky však nejsou žádné uvedeny, až v roce 1956 je zmínka v kronice obce o účasti na soutěži v Neuměři (5.místo). Začaly se také konat preventivní prohlídky a neochvějně každý rok se musely sepsat závazky na činnosti a práce, které by byly z části i tak provedeny, protože k práci hasičů patří a ty ostatní body byly formální úlitbou vyšším orgánům. V roce 1957 a 1958 dodal Okresní národní výbor ve Stodě do všekarské organizace podle údajů obecní kroniky 160m B hadic a 80m C hadic, není však uvedeno zda byly nové. V roce 1967 si totiž požárníci stěžují, že hadice jsou 20 let staré i starší. Dále byly dodány modráky, boty, opasky a přilby pro jedno družstvo a 5 svítilen na monočlánky.
Třicet let budování socialismu (od roku 1960 ČSSR) je v širším pohledu slito do určité jednotvárnosti omezených možností, přesto lidská pospolitost na vsi diktovala pracovat a přežít, ekonomicky byly i horší časy. Ve státní správě došlo postupně ke slučování obcí. Všekary se slučovaly natřikrát než v roce 1990 rozhodli občané v referendu o znovuobnovení samostatnosti obce. Nejprve v roce 1960 s Neuměří, v roce 1964 s Kvíčovicemi (4 obce) a nakonec byly zařazeny pod MěNV Holýšov spolu s dalšími 11 obcemi v roce 1984. V roce 1960 také zanikl okres Stod a vznikl větší okres Domažlice. Obec v té době měla občanský výbor. Částečně se omezila politická agitace padesátých let, začal přirozenější způsob života. Organizace ČSPO zůstaly zachovány v jednotlivých obcích a částečně tak suplovaly úkoly státní správy. Od roku 1961 do roku 1974 nejsou k dispozici zápisy místní organizace ČSPO, informace však jsou v obecní kronice (mimo let 1960 až 1961). V této době vykazovala organizace 33 – 35 členů, v polovině 70. let dokonce až 44 členů.
Složení členstva se poměrně hodně měnilo, běžné bylo pro chlapce stát se členy hned po patnáctém roku věku, ale již po dvacátém roce většina odcházela po založení rodiny do bytů v Holýšově, Plzni i jinam. Část z nich se ale pravidelně do obce vracela na návštěvy a nadále se podílela na práci. V roce 1962 se ve volených jménech objevují nově Gill Ondřej č. 39, Hanzlík Václav č.37, Khás Josef č. 25, opět Anderle František č.20. Je pouze 7 funkcionářů. Zůstávají Moller, Šizling a Smazal V.. Hlavní část činnosti ležela v šedesátých letech na poměrně malém počtu starších mužů, což vedlo mimochodem v roce 1967 ke složení funkcí dvou členů pro velké množství práce, krize ve sboru byla nakonec zažehnána. Odborná požárnická činnost se sestávala z údržby vybavení, preventivních prohlídek domů (nebezpečí požárů např. závadami na komínech, neuklizenými půdami apod.), péče o vodní zdroje, zajišťování praktických i teoretických cvičení, účastí na okrskových soutěžích a akcích. Zásadní podíl měla organizace na veřejných pracích v obci (akce Z a jiné).
Příprava na soutěže byla časově omezena, družstva se dost pravidelně akcí zúčastňovala, ale se slabšími výsledky. Neúčast byla zapsána pouze v letech 65, 67, 69, 72 a 74. Umístění byla v rozmezí 3. – 6. místo, v roce 1987 je uvedena diskvalifikace. V 60. letech se do soutěží zapojovalo i družstvo mládeže. V obecní kronice jsou uváděna umístění v roce 1963 na 3.místě v Domažlicích, v roce 1964 na 4. místě ve Štichově, v roce 1966 na okrskové soutěži v Neuměři též na 3.místě. Za odměnu o prázdninách mladí požárníci stanovali u Jivjanského rybníka.
V této době dochází k několika významným událostem v obci i ve sboru. Je zvolen nový, omlazený výbor organizace, zakládá se rybářský kroužek, začíná se budovat obecní kanalizace a obnovuje se tradice masopustu.
Během března 1969 je vypuštěn a odbahněn dolní rybník, návazně se betonovala nová hráz a zábradlí. Odpracováno bylo na 2500 hodin převážně požárníky, zapojili se starší i mladí. Často v provozu byla stříkačka při čerpání vody a čištění výpustného kanálu. V roce 1972 v rozmezí dvou víkendů na přelomu listopadu a prosince je odbahněn i horní rybník, celkem bylo vyvezeno 138 valníků. Údržba rybníků probíhala i v dalších letech, horní rybník byl například odbahněn na náklady obce v roce 1998.
A nastala slavná éra „rybářství“ ve Všekarech. V září 1970 je zarybněn dolní rybník 50 kusy kilových kaprů, přivezených z Chocomyšle (500,- Kčs uhradila organizace ČSPO), návazně byla přivezena konev menších ryb. Chytání ryb bylo zahájeno 16. června 1971, prvním porybným byl Karel Steinbach z č.8 u rybníka. Jsou stanoveny podmínky, vydáno 20 povolení po 25,- Kčs. Prvním úlovkem, jak uvádí kronika, byl odvátý slamáček pana Šimana, který vylovil Jiří Anderle. Společnost kolem rybníka se dobře bavila. Prvního kapra vytáhl na udici Kaas Zdeněk. V září 1971 byly opět nakoupeny nové ryby (48 ks kolem 40 cm), opět z Chocomyšle za 990,- Kčs, ty už byly uhrazeny z fondu rybářského kroužku. V roce 1972 rybářský kroužek vydává Stanovy, které upravují podmínky účasti a lovu ryb. Příspěvek činí 50,- Kčs, může chytat každý občan Všekar, chytá se ve středu a v neděli max. 1 kapr v týdnu a míry nad 40 cm. Věk rybářů je stanoven minimálně na 10 let. Tak se začínalo.
A pravidla se moc neliší do současné doby. V dubnu 1972 je přivezeno dalších 700 kaprů menších rozměrů a rozděleno do obou rybníků. A 7. května vypukly první rybářské závody na dolním rybníku za účasti 20 závodníků. Protože se v tomto roce měl teprve bagrovat horní rybník, jak bylo rozhodnuto až po nasazení ryb, na jeden víkend v říjnu byl vymyšlen plán. Nejprve se v sobotu vypustil a odlovil dolní rybník, ryby se přenesly do horního rybníka. Vypuštěný dolní rybník se ošetřil a vyvápnilo se dno. Přes noc se odpustila voda horního rybníka do dolního a v neděli se ryby z horního vypuštěného rybníka znovu vrátily do dolního rybníka a horní rybník byl připraven. Vesnice dva dny připomínala manévry, dělal kdo měl ruce, nechyběli ani vděční diváci. Tak se během krátké doby vyřešily problémy s kvalitou požárních nádrží a z nápadu několika lidí se založila tradice, která za rok může slavit 40. výročí. V roce 1973 se na rybářské závody 22. dubna sjelo 44 cizích závodníků, místní se vzdali účasti a stali se pořadateli. V dalších letech zájem mírně klesá, ale chytá se stále, zájem mají hodně i děti. V roce 1979 byl řešen problém rybníků na MěNV v Holýšově s Rybářským svazem, který je kvůli zarybnění hodlal převzít do své správy. Zvítězil rozum, rybníky zůstaly obci a požárníkům.
V dubnu 1971 začíná výstavba kanalizace v obci. První na řadě byl potok od horního rybníka kolem dolního rybníka přes hřiště (byla to zatím pastvina) do luk. S odstupem času se ukazuje, že hezky vyčištěný a parkově upravený potok v úseku mezi rybníky by byl malebnější než dnešní ničím nevábící plácek. Ale budiž. Práce byla částečně mechanizovaná, přesto bylo i dost manuální práce. Postupně, s přestávkami až do roku 1982, kdy se končilo v Cihelně se budovaly další svody po celé vsi. Bez brigád požárníků – mužů obce, by taková akce v té době byla neproveditelná. Vykázalo se množství brigádnických hodin, právem.
Velkou událostí v obci na přelomu 60. a 70. let bylo obnovení únorového slavení masopustu, obchůzky vsi v maskách – maškarách s muzikou a večerní taneční veselicí. Tato tradice byla přerušena v padesátých letech, přes vzdorování určité části mladých mužů. O vzkříšení se zasloužili právě požárníci. Nebyl to už ten pravý masopust končící úterními dozvuky, pracující s pevnou pracovní dobou to museli stihnout oslavit o víkendu. Od roku 1968 trvá konání oslavy masopustu dodnes a fotografií a zážitků je nepočítaně.
Ještě celá šedesátá léta pokračovali požárníci v tradici pořádání plesů a pouťových veselic, i dalších tanečních zábav, vždy s velkým orchestrem (Pivovary Staňkov, Baxa, Šumavanka, Steiner) a za velké účasti hostů. Od roku 1968 už také na parketách v opraveném sále Pohostinství Jednota (v hospodě u Kolářů). V sedmdesátých letech postupně mladí o tento druh zábav ztrácejí zájem, organizují se více diskotéky, které zase nelákají starší občany, pomalu dochází k odcizování generací. Na velké kapely se už nevydělá a velké taneční zábavy zanikají. Pro ty, kteří si přesto rádi pospolu zazpívali se v osmdesátých letech sestavila všekarská skupina Barborka ve složení harmonika Václav Smazal, buben Karel Gill, vozembouch a zpěv Zdeněk Kaas. Zajistila hudbu ve vsi i v okolí od masopustu do silvestra. Po celá osmdesátá léta se organizovala v letních měsících sportovní odpoledne na nově upraveném hřišti – nejdříve zábava a hry pro děti, pak fotbal pro dospělé. A vždy se končilo zpěvem s Barborkou. V těchto letech také začíná narůstat v obci počet rekreačních chalup. Někteří chalupáři se do činnosti v obci aktivně zapojovali. V letech 1987 a 1988 se konaly s velkou odezvou soutěžní večery Všekary – Štichov. Zcela samozřejmé bylo každoroční stavění máje s přesným rozdělením úkolů a pálením Kouzelné báby, jak se říkalo dlouhá léta ve Všekarech ohni na Boušově při filipojakubské noci 30. dubna.
V roce 1966 je uvedeno, že za vadnou motorovou stříkačku byla dodána z OV ČSPO jiná podobného druhu naší výroby. V tom samém roce byla zapojena siréna na zbrojnici a vyzkoušena 27. listopadu. V roce 1972 po požární inspekci z OV ČSPO byla vyřazena stříkačka a dodána jiná z Kdyňských strojíren. V roce 1973 si soutěžní družstvo stěžuje na staré hadice, které praskají. V roce 1978 se podaří opatřit železný sušák na hadice, který slouží doposud. Dříve se hadice sušily obtočené na zábradlí rybníka. V roce 1983 je stará plechová čekárna využita na sklad a v roce 1984 je zabudován železný stojan na máj, už se nemusí kopat jáma. V roce 1988 došlo k vybudování podezdívky a oplocení hřiště u požární zbrojnice. Požárníci také pečovali o kvalitu studen, v roce 1971 vyčistili např. na přání obyvatel 3 studny a v roce 1986 čerpali vodu ze sklepů a znečištěných studen po přívalovém dešti. Každoročně se požárníci věnují sběru železného šrotu, výdělek slouží k posílení pokladny organizace. V roce 1982 – 27.6. – dostává organizace novou stříkačku z LIAZu Holýšov. V roce 1987 bylo auto – veterán Chevrolet na žádost Holýšova vráceno při příležitosti otevření nové zbrojnice.
Požárníci se v šedesátých až osmdesátých letech účastnili hašení více ohňů. Ve Všekarech hořelo jen jednou: 10. září 1969 zapálil při silné bouřce kolem poledne blesk stoh slámy v Cihelně na poli za Hůlou. Oheň hasili požárníci z SVA Holýšov a vojáci z posádky Holýšov, kteří vozili vodu z horního rybníka cisternami. Hadice až na Vízdalku nedosáhly.
1963 – požár lesa u železniční trati v Holýšově
1972 – v době žní výjezd na hašení slámy na poli u Holýšova
1970 – hořel les ve Štichově
1983 – opět ve Štichově 1.srpna zapálil blesk obilí, shořelo 7 ha pšenice a 3,5 ha lesa, výjezdu se zúčastnilo 18 členů a posloužili jako záloha
1987 – v lednu hořel v Neuměři Kulturní dům – sbor obdržel poděkování SPO Neuměř za pomoc při likvidaci ohně
V říjnu 1969 likvidovalo několik členů zárodek požáru v podkroví kostela sv. Barbory, který vznikl nezodpovědností vojáků z posádky Holýšov, kteří tam umístili dýmovnici a odjeli. V kostele sv. Barbory hořelo už v padesátých letech, jednalo se ale o požár od začátku pod kontrolou. Byl zapálen dřevěný barokní oltář, jak se traduje, při cvičení Lidových milicí. Také v roce 1972 byl likvidován zárodek požáru. V úterý 20.6. v 18 hodin zapařené seno ve stodole na Poustce začalo doutnat (motorové větráky nemohly nedostatečně usušené seno zvládnout). Byl vyhlášen poplach, přijeli i požárníci z Neuměře a Holýšova, místní ale stačili zchladit seno vědry vody. Přesto se stav hlídal ještě celou noc. Na pondělí velikonoční v roce 1984 sbor poprosil požárníky z Holýšova o výjezd s cisternou k uhašení dýmající skládky v souvozu za Bránou, neboť od žhavého popela chytlo podloží a dým zamořil část obce. Není zcela jisté, že se podařilo vyjmenovat všechny zásahy. Přehled ale určitě vypovídá o potřebě dobrovolných hasičů.
Od roku 1962, kdy došlo k větší výměně funkcionářů, se stav během šedesátých let podstatně neměnil.
Od roku 1969 nastupuje do funkce velitele Zdeněk Kaas, v roce 1971 na místo předsedy Mautvitz Vincenc č.21 za Josefa Mollera a preventistou se stává Karel Gill.
Po náhlé smrti předsedy v roce 1978 je do funkce zvolen Pittr František č.32, člen JZD, který je předsedou celých 30 let.
Od roku 1980 se členem výboru stává mladý člen Anderle Jiří č.14, který ve funkci také zestárl o generaci. Zařadil se spolu se Zdeňkem Kaasem mezi nejzkušenější současné hasiče v činné službě.
