První schůze hasičského sboru po válce se konala 4.1.1919 především k uctění památky padlých členů sboru Jana Bäumla (19 let) a Antonína Berky, kteří, jak uvádí zápis, „padli za oběť rakouskému militarismu“. Přijímají se noví členové, objevují se jména Josefa Smazala č.26, Josefa Pittra č.2, Josefa Fencla č.10,
kteří v roce 1920 posílí výbor sboru a po řádných volbách v roce 1924 nahradí v hlavních funkcích zakládající členy sboru, kteří vzhledem k věku přechází do řad členů přispívajících (Ondřej a František Anderle, Martin Mařík, Jakub Smazal). Členy se ve větší míře stávají i domkáři a bezzemci. Záznam o účasti na hašení požáru se v období první republiky (1918-1938) vyskytl pouze jeden – 7.5.1922 ve Štichově. Sbor však stále nacvičuje. Zato společenská činnost pokračuje, plesy, účast na akcích okolních sborů, hraní divadel pod vedením řídícího učitele Rubáše. Pro taneční zábavu, hlavně masopustní, se začíná používat označení „věneček“. Vstupné se zvyšuje díky změně hodnoty peněz na 6,- Kč pro muže, 4,- Kč pro ženy. V obci působí také organizace Pošumavské jednoty, mládeže sociálnědemokratické a agrární mládeže. V červenci 1923 byly Všekary pořadateli Župního sjezdu, výnos z akce pro sbor byl 1750,- Kč. Celkový stav pokladny v roce 1924 se uvádí 2051,- Kč. Prosperita sboru tak jako celé společnosti je však na začátku 30. let omezena velkou světovou hospodářskou krizí. V roce 1931 se poprvé objevuje schodek pokladny (mínus 230,- Kč), který pokračuje až do roku 1936. V té době se také rozšířilo pojištění činných členů u hasičské pojišťovny – uváděno 16 členů a vozka. V letech 1922 až 1938 je také zaznamenána jmenovitá účast ve schůzích takže je přehled o členech. Například v roce 1924 bylo 10 činných a 23 přispívajících, v roce 1938 – 16 činných, 16 přispívajících.
Přichází rok 1938, rok, který přinesl pro ještě mladou republiku zkázu. Sbor v lednu 1938 žije hlavně novou změnou činovníků, 23. ledna se koná valná hromada. Odchází funkcionáři z roku 1924 – Smazal Josef, Pittr Josef, Fencl Josef a Kraus Václav. Nastupují noví, mladí členové Berklau Václav č.21, Anderle František ml. č.14, Dusík Václav č.22, Gill Ondřej č.39, Smazal Jiří č.4, Anderle František č.20, trubačem se stává Berka Václav č.51. Objevuje se za dosud používané oslovení přítel oslovení bratr. Označení funkcí je: starosta sboru (Berklau), jednatel, velitel, dozorce náčiní, pokladník, dále se určuje samaritán, vzdělavatel, zástupce župy. Od první světové války nebylo používáno pod zápisy razítko, znovu se objevuje právě od 23.1. 1938, je kulaté s nápisem Hasičský sbor Všekary, O.H.J. 10 (okresní hasičská jednota), které bylo používáno do roku 1949. V březnu se koná na Boušově republikově organizované pálení vatry T.G.M. na počest zemřelého prvního prezidenta republiky „za účasti žactva, vojska, pěti hasičů na stráž v pracovních oblecích a ostatních ve slavnostním stejnokroji“. V okolí vesnice probíhá již od roku 1937 výstavba obranné linie státu – bunkrů zvaných řopíků (podle Ředitelství obranných prací). V obci jsou ubytováni zástupci vojska dohlížejících na práci. V té době vznikla knížečka Paměti obce Všekar, kterou sepsal jeden z důstojníků hlavně podle vyprávění starousedlých v hospodě. Sbor je pověřen konáním 14. župního sjezdu 6. června 1938.
Dávají se pro slavnostní cvičení nachromovat železné součásti tří sekerek, plánuje se nacvičování, na zaplacení slavnostních stejnokrojů si půjčuje sbor 1000,- Kč. Pak život dostává dramatický ráz. Události v převážně německém pohraničí zvaném Sudety zapříčinily na jaře příjezd jednotky československé armády ze Žiliny, která obydlela oba hostince i další budovy. V květnu byla vyhlášena mobilizace, řada mužů musela narukovat k armádě. Župní sjezd byl odložen na 24. července. Byl nakonec velmi úspěšný, za příznivého počasí, přítomno bylo 15 sborů, 84 hasičů ve slavnostním stejnokroji. Sjezd se konal na návsi u topolu, předvádělo se cvičení se sekerkami a ukázka požárního zásahu. Na sjezdu přednesl projev k obraně republiky ředitel školy za Staňkova bratr Veselák, který později zemřel v koncentračním táboře. Po cvičení se konal koncert v sadu Anderlových č. 20 (za horním rybníkem), návštěva bylo hojná, mnoho ozdobených žebřiňáků přivezlo účastníky ze širokého okolí. Čistý zisk z akce činil 2460,- Kč. V měsíci září došlo k další tragické události, byla podepsána Mnichovská dohoda a Československá republika musela postoupit Sudety hitlerovskému Německu. Německá armáda se objevila u kostela sv. Barbory již 3. října 1938, kilometr nad vsí, kde od 15. března 1939, po obsazení zbytku republiky hitlerovskou armádou, probíhala dalších šest let hranice Německa a Protektorátu Čechy a Morava.
Život v hasičském sboru pokračoval dále. Od 1. září 1939, kdy vypukla oficiálně druhá světová válka napadením Polska, bylo nařízeno stavění nočních poplachových hlídek složených z jednoho hasiče a jednoho občana. V letech 1939, 1940 a 1941 se ještě konaly plesy, pak byla veřejná zábava zakázána. Za hudbu o osmi mužích se platilo 350,- až 480,- Kč, 21. ledna 1939 byl ples prvně na parketách. V roce 1939 a 1940 se také ještě slavil masopust, v pondělí ples a v úterý masopustní dozvuky. V roce 1941 přistoupil za činného člena řídící učitel Josef Fišer, který v obci působil od roku 1935 do roku 1943, kdy byl zatčen gestapem za ilegální činnost a uvězněn v Buchenwaldu. V roce 1943 postihla sbor těžká ztráta úmrtím dlouholetého aktivního člena Josefa Smazala č.26, zaměstnance a člena hasičského sboru Škodových závodů v Plzni. Sborem všekarských hasičů byl vypraven slavnostní pohřeb v uniformách. Válečný stav se odrazil také ve velkém rozšíření administrativy a různých žádostí a nařízení, mimo jiné i zřízení česko-německého razítka, které se však nikdy v knize zápisů nepoužilo. Okresní úřady v té době sídlily v Domažlicích. Před koncem války v dubnu byla utvořena organizace NIVA, ve které byla polovina členů hasičského sboru a spolupracovala s vojáky Polské osvobozenecké armády, kteří prchali před Sovětskou armádou na západ a jaro 1945 a konec války je zastihl ve Všekarech. Zdrželi se asi 3 měsíce a odešli s Američany.
V průběhu války došlo ve Všekarech v srpnu 1944 k požáru stodoly u Hirschlů, v lomu pod Boušovem. Hasičský sbor zasahoval za vedení strojmistra a správce stříkačky pana Ondřeje Gilla, místního kováře. Podle záznamů ve farní kronice Holýšova to byl ve Všekarech první oheň od roku 1863, kdy shořely 2 domy, to znamená po 81 letech.
První schůze po válce se konala 25. srpna 1945, kdy se dohodlo o konání Okresní národní dožínkové slavnosti ve spolupráci s Jednotou svazu českých zemědělců a Svazu české mládeže. Bylo rozhodnuto,
že výtěžek akce bude věnován na zakoupení motorové stříkačky. Slavnost se konala 9. září 1945. Po průvodu obcí se konal koncert a zábava na louce dnešního hřiště i v obou hospodách. Pekly se koláče a dorty, suroviny byly vybírány po vsi. Lidé měli velkou potřebu se bavit a slavit konec války. Atmosféru ukazují fotografie, nijak kvalitní, přesto dokládající, že šlo o velkolepou akci, bohatě navštívenou, byli přítomni i američtí vojáci, kteří ještě v západních Čechách pobývali. Celkový výtěžek byl 34 465,- Kč, náklady činily 10 997,- Kč, čistý výtěžek 23 468,- Kč. Za část výnosu, dle dřívějšího rozhodnutí, byla zakoupena přenosná motorová stříkačka z muniční továrny v Holýšově a „slavnostně předvedena továrními hasiči s dobrými výsledky“ dne 7. listopadu u dolního rybníka. Hotově bylo zaplaceno za stříkačku a vybavení 13 200,- Kč. Z vybavení byly nakoupeny vysušovač, rozdvojovač, dva klíče k utahování hadic, 5 metrů savců s košem, 20 m B a 20 m C hadic. Z Holýšova bylo též otevřené hasičské auto Chevrolet, které sloužilo do 70. let, pak bylo zapůjčováno na různé slavnosti hasičů, např. do Staňkova. V roce 1988 bylo definitivně převedeno do Holýšova.
Poválečný stav s přídělovým hospodářstvím ztěžoval i práci hasičů. Byl například velký problém sehnat další hadice, Ústřední výzbrojna vydávala i pořadí žadatelů. Úspěšný nákup nebyl zaznamenán. V té době odešla část členů z obce osídlit volné domy v pohraničí. Sbor oslabil, v náboru přistoupilo 5 nových členů. Hasiči pořádali cvičení se stříkačkou, 3 členové prošli kurzem samaritánů. Nadále se pořádaly plesy a masopusty, hodnota peněz se opět změnila, jak můžeme usuzovat z uvedených cen. Hudby v roce 1946 a 1947 stály vždy 3000,- Kčs, přitom příjem se pohyboval kolem 9000,- Kčs a vydání kolem 5000,- Kčs. Do tomboly se opět pekly koláče a dorty z místních surovin, 1 kg salámu a 2 flašky musely být koupeny na přídělové potravinové lístky. Vstup již byl zvýšen na 10,- Kčs. Deputace hasičů se účastnily plesů v okolních obcích. V roce 1946 byla delegace i na 1. českém hasičském plese v Holýšově. Původně převážně německá ves se zásadně změnila po odsunu německého obyvatelstva. Domy na Výhledech, postavené za války pro dělníky muniční továrny, byly využity pro mladé české rodiny a Holýšov se stal zcela českým městečkem. Hasiči ve stejnokrojích se zúčastnili také na slavnosti předání motorové stříkačky v Neuměři 24.2.1946.
